Jedině jaro umí vytvořit chutné a voňavého blaho a vpašovat ho do každému pokrmu. Za předpokladu, že sáhneme po čerstvé zelenině a svěžích bylinkách. To potom máme záruku, že všechno se to krásně spojí v jeden lahodný celek. A nejlépe se nám to vydaří v jedné velké pánvi. Větší než menší množství barevné křupavé zeleniny nikomu nemůže uškodit.
Kdo by si na jaře rád nevyšlápl směrem k pěkné tržnici? Bez pořádně velkého proutěného košíku tam nemá cenu chodit, proto ho vozím pro jistotu pořád v autě. Když nemám na dosah tržnici (a to je většinou 9 z 10 případů), musím se spoléhat se na svou zahradu. Jak zasadím, tak sklidím ;-) Nebývá to vždycky valné. Zatím je mi štědrou dárkyní bylinek, ale nebute to dlouho trvat, pro sladká rajčata a voňavé papriky si s košíkem vyšlápnu do svého skleníku. Do té doby se spoléhám na sluncem vybarvenou zeleninu z dovozu a lituji, že bydlím na 15. poledníku s nesprávnou rovnoběžkou. Než se stihnu oprostit od zimníku, jinde už si slunce vystrkuje vesele drápky a rozdává slunečnou pohodu. V hlavě spřádám plány, kam letos vyrazím na báááječnou dovolenou. Nejlépe se mi přemýšlí nad pánví, ze které stoupá voňavý dým.
Ratatouille – to je fakt voňavý seriál vzpomínek … a všechno to začíná u něžných květů tymiánu. Než mi odkvete, musím si ho ještě pořádně užít.
Mateřídouška čili tymián
Mateřídouška – tymián patří mezi polokeříky. Se svými drobnými a světle růžovými kvítky vytváří nízké voňavé půdopokryvné porosty. Nejlépe voní a chutná ten čerstvý, ale zatracovat se nemá ani sušený, uskladněný v dobře utěsněné kořence.
Použití tymiánu je velmi všestranné. Nepostradatelný je v bylinkových směsích. Dobrou společnost mu dělá bobkový list a petržel. Hodí se do polévek, do zeleninových směsí, k masu, zvěřině, drůbeži i rybám, uzeninám, do salátů, do pomazánek i bylinkových másel. Tymián je velmi univerzální, proto jsem si ho oblíbila a pěstuji hned několik jeho druhů.
Povede-li se vám shromáždit několik rajčat, lilek, mladou křehkou cuketku, červenou a zelenou papriku a nezapomenout na bylinky – máte dobrý základ na přípravu slavné provensálské speciality původem z města Nice – Ratatouille (ratatuj). Lahodně připravená zelenina mimořádné chuti, která se dá jen vzdáleně přirovnat k leču, neboť se svým složením použité zeleniny značně liší. Neznám lepší zeleninovou přílohu ke grilovanému masu. Podáváme též jako samostatný pokrm. Když trochu vychladne, nevadí. Ratatouille má své půvaby i za předpokladu, že je jídlo studené. S křupavou bagetou a sklenkou vychlazeného „letně naladěného“ vína si neumím představit lepší podobu zeleniny.
Pokud nemáte všechny uvedené suroviny, vadit to nebude. Dušenou zeleninu si můžete připravit tak jako tak z toho, co máte zrovna doma po ruce. Udělejte třeba španělské Pisto manchego – olivový olej, cibule, stroužek česneku, mladá cuketka, barevné papriky, rajčata, sůl a pepř. Osmahnutím na oleji a vydušením přebytečné šťávy se získá parádně křupavá zeleninová příloha. O tom nemá cenu pochybovat :-)
Ratatouille (ratatuj)
Doporučuje se zvolit stejný poměr použité zeleniny.
-
rajčata
-
lilek (baklažán)
-
cuketa
-
červená a zelená paprika
-
cibule
-
dle chuti česneku
-
olivový olej
-
nezbytné bylinky – tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá)
-
okořenit mořskou solí a čerstvě mletým pepřem
Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena (kdo chce, ošidí se a použije loupaná rajčata z konzervy. Ovšem v létě je to škoda! Čerstvému rajčeti se nic jiného nevyrovná, protože vůně léta sedí pod slupkou a v konzervě tuhle vzácnou ingredienci budeme hledat marně. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cuketky neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme též na plátky. Nekrájíme na drobné kousky, rustikální podoba tomuto jídlu sluší lépe.
Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se všechny vůně léta spojily v pánvi v jeden nepřekonatelně chutný celek. Teprve nyní můžeme podávat.
Ve finále to dopadlo tak, že jsem k voňavé zelenině nachystala ještě telecí plátek. Teplá bagetka a sklenice červeného vína nechyběla.
Další kuchyňské tipy:
Pro pikantnější chuť této zeleniny můžeme ratatouille zapéct v troubě a povrch posypat strouhaným parmazánem nebo ovčím sýrem. Ratatuj jako náplň slaných koláčů
„Quiche“ je též skvěle použitelná. Se zeleninou se dá snadno experimentovat. Výhodou je, že konzumace teplého či studeného = vždy chutný zážitek. Zvláště, máme-li zeleninu rovnou ze zahrady – už se na to těším!
Dietní verse bez oleje:
Kdo hubne do plavek, tomu přijde vhod odlehčený způsob přípravy.
Do velkého hrnce navrstvíme zeleninu v následujícím pořadí: lilek, rajčata, cuketa, paprika. Jednotlivé vrstvy proložíme plátky česneku, petrželkou, osolíme a opepříme. Zeleninu vyskládáme téměř po okraj hrnce. Přikryjeme pokličkou a dusíme nejméně 2 hodiny na velmi mírném plameni.
Jak se u vás doma daří tymiánu?
Mohlo by se stát, že někdo namítne: „Říkejte si co chcete, já mám
raději lečo!“ Aby mu to nebylo líto, mohu posloužit alespoň odkazem, protože u nás doma se ani
leču nebráníme. Na temperamentní maďarskou specialitu zatím neuzrál čas, ale brzy to přijde. Včera jsem si pořídila několik pikantně pálivých paprik a vysadila je do skleníku. Nedá se nic dělat, správné lečo musí umět štípnout na jazyku :-) Našla jsem i způsob, jak udělat
lečo pečené v troubě.
Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.
Nahrávání ...
17.5. 2011 v 13.19
Jedním slovem luxusní, více komentovat netřeba :)
17.5. 2011 v 23.55
Vážně voňavý příspěvek! Taky se těším, až bude v trhu víc zeleninky, zatím musíme ještě chvilku vydržet. Tymián mám taky moc ráda, u nás se dává i do svíčkové! Jen mi loni nevím proč odešel. Tak jsem hned zčerstva pořídila v trhu nový, ale budu muset přistřihnout meduňku, aby mi ten tymiánek nepohltila!
18.5. 2011 v 12.45
HanaS:
Dá se říct, že zelenina je půvabná sama o sobě, ale pod francouzským kuchařským diktátem je navíc neobyčejně chic ;-)
18.5. 2011 v 12.48
HaF:
Koncem dubna jsem vycestovala k sousedům na jih a skoro je mi líto, že nabídka u nás nebude nikdy tak pestrá a voňavá. Čemu dopomůže sluníčko, to se rázem dostane na Olymp gurmánských radostí. Věřím tomu, že letos se léto ještě ukáže v celé své nádheře i u nás ;-)
18.5. 2011 v 14.34
Mohlo by se stát, že někdo namítne: „Máte tam hrubku …!“ Nechci šťourat, máte jinak moc hezké stránky!
18.5. 2011 v 17.29
Boba:
Díky! To je mi líto, že jsem ji přehlédla :-) Stává se … nemělo by se.
19.5. 2011 v 7.40
Milá Šárko, už se velmi dlouho chystám a vždy mi něco chybí :-). Díky za hezký recept a krásný slunečný den !
19.5. 2011 v 13.07
Klárko, já se také delší dobu chystám nakouknout k tobě do kuchyně, protože se tam dá načerpat tolik energie, že si říkám, kde na to všechno při svém vytížení bereš čas? :-) Nejlepší zelenina je vždycky ta, která je po ruce. Ne vždycky se podaří dát dohromady ty správné ingredience na ratatuj, tak čaruji z toho, co zrovna mám po ruce. Vždycky mi z toho vyjde prima večeře a o to jde. Měj se krásně! Venku je naprosto luxusně. Šárka ;-)
20.5. 2011 v 11.33
Je to fantastické jídlo. Nikdy jsem si netroufnul kombinovat lilek a cukety, protože jsem měl utkvělou představu, že tuhle zeleninu jednoduše rád nemám. Ale mýlil jsem se a za to jsem přišel poděkovat vám. Mějte se báječně,díky Jarda
20.5. 2011 v 11.39
Recept z vaší úžasné kuchařky – Nadívané kuře se znojemskými okurkami a houbami – stal se absolutním hitem naší kuchyně. Něco tak dobrého jsem opravdu dlouho nejedla. Vy tedy máte geniální nápady a navíc je moc milé, že si je nenecháváte jen a jen pro sebe. Já osobně si toho moc vážím a proto přijměte mé poděkování. Knihu jsme si dnes objednala ještě 2x a vím co s nimi udělám. Knižní dárek je přeci ten nejlepší :) Děkuji za brzké zaslání, úhradu jsem právě zadala přes servis24. Se srdečným pozdravem Hanka H.
22.5. 2011 v 17.19
Tymian je i muj velky kamarad a nekdy i kucharsky „zachranar“. Pouzivam jen jeden druh neb divoky tymian u nas roste snad vsude, kde je alespon zidka nebo schody, ale nepohrdne rozprostrit svuj fantasticky koberec ani na prasne ceste, staci, ze je kamenita. Vune a smes barev vyse uvedene francouzske krme je pro me nezamenitelne znameni leta i kdyby na to pocasi melo uplne jiny nazor! Ratattouille a vsechny jeho blizci ci hodne vzdaleni pribuzni v cizich kuchynich, nikdy nenechaji moje chutove bunky v klidu. Samozrejme, mam jakousi stupnici oblibenosti, alespon pro ty recepty, ktere jsem kdy ochutnala. Na prvnim miste je ratattouille, ktere bylo pripraveno s velkou laskou a uctou na starych medenych panvich, a ze jich bylo v pohotovosti hned nekolik, jelikoz se ruzne druhy zeleniny pripravovaly zvlast. Chutnalo opravdu kralovsky! Bohuzel, to uz jsou jen krasne vzpominky na okamziky a osoby, ktere se nedaji zopakovat. Na ratattouille pani Sarky bych se nechala klidne pozvat :-)) podle meho nahledu je urcite daleko lakavejsi nez to, co predvadela v televizi Chantal Poullain…..
23.5. 2011 v 21.47
Na tymián také nedám dopustit. Pro změnu – já z něj vyráběla tymiánovou mast na průduškový kašel. Letos to bylo s dětským kašlem tak úporně hrozné, že už jsem nevěděla, jakou medicínu nasadit. A. kašlala celý měsíc, pak čtrnáct dní v klidu a začlo to nanovo. Tymián jsem rozpouštěla v sádle (jelikož jsem šetřivá a nechtěla jsem utrácet u Justu). Za tři dny to moje babské mazání pomohlo a před nedávnem i mě, naordinovala jsem si jí jako zábal. Věř a víra tvá tě uzdraví :-).
25.5. 2011 v 1.47
Jarda:
Zelenina nikdy nezklame :-) Mějte se též báječně, Šárka
25.5. 2011 v 1.50
Hanka H.:
Vidíte, a já ho poměrně dlouho nedělala. Pořád bádám nad něčím novým a staré dobré recepty leží někde ladem :-) Díky za připomenutí, rozhodně se do něj zase brzy pustím. Knihy jsem obratem odelala a budu ráda, když přinesou trochu užitku a bude na ně spolehnutí :-) S pozdravem Šárka
25.5. 2011 v 2.10
AnnaMarie:
Tymián je ozdobou každé zahrady a cením si na něm tu jeho nenáročnost a celoročně jeho pozitivní naladění a připravenost zasáhnout do procesu vaření. On jediný na zahradě zdárně přezimuje a je v každém čase zelený, což ho předurčilo k tomu, že jsem si ho zamilovala na první přivonění. Jeho vůně je ostřejší, možná ho někdo nemusí, ale já na něj nedám dopustit a kde můžu, tam ho použiji :-) Pokud jde o ratattouille, měla by se každá zelenina připravovat zvlášť a poté pěkně v jedné pánvi spojit. Trochu jsem si to ulehčila, ale když vařím ve svém woku, vždycky se dívám na měděné pánvičky, které mám zavěšené ve své kuchyni a nepoužívám je zase až tak často, jak bych mohla. Rozhodně to na nich jídlu náramně sluší!
P.S.
Pozvánku ke stolu bych rozhodně dala :-) Není nad to si u jídla pěkně popovídat a já vidím, že máme na věc stejný názor :-)
25.5. 2011 v 2.16
toffo:
Přírodní medicína – na tu se dá spolehnout! Tymián není jenom do rajské a do sekané, ale hodí se i do domácí lékárničky. Tymiánovou mastičku jsem ještě nevyráběla, ale budu pilnější. Tymiánu mám na zahradě víc než přiměřené množství :-)
25.5. 2011 v 8.49
Gurmanka: Presne tak! Tymian svou celorocni zeleni opravdu nezklame. Pripravovat zeleninu oddelene take vzdy neni mozne, hlavne kvuli casu. Chtelo by to alespon zachovat jakesi poradi, v jakem by se zelenina mela zpracovavat a taktez to chce dobry odhad na cas. Hlavne pro toho, kdo opravdove:-) ratattouile nevidel ani z rychliku….. To se ovsem nemuze stat navstevnikum Vasich stranek neb vabne foto je nazornym prikladem toho, co by se, vlastne ve finale, melo mlsnemu stravniku dostat na talir. Ja medene panve nemam, ale i tak u me zahaleji zavesene medene hrnce a marne cekaji, kdy se budou moci blysknout v akci…..
PS. Dekuji prevelice :-) kdo vi, mozna, ze se nekdy u nejakeho stolu setkame, ja bych byla velmi poctena!
25.5. 2011 v 13.44
AnnaMarie:
Při vší úctě ke krásnému měděnému nádobí … špatně se čistí :-) Jak ho jednou nablýskám, rozpakuji se po něm sáhnout. Ale ráda v něm servíruji, protože krásně vypadá a když ho nahřeji v horké troubě, chladne dlouho a pomalu …… to dělá každému teplému jídlu moc dobře :-) Ratatuj by měla být krásně křupavá, žádná mazlavá rozvařená kaše. Chce to trochu pozornosti při vaření, aby to ve finále pěkně vypadalo a probudila se chuť. Mám ráda vůni dobrého oleje, čerstvě namletého pepře a bylinek. Zrovna dnes mám v lednici již připravený kastrůlek lahodné zeleniny k večernímu grilování. Otázka zní: „Ohřát „ratatuj“ nebo podávat pěkně vychlazenou?“ :-) To zatím řeším. Jako příloha budou špízy. Letní vaření má půvaby a jsem ráda, že se může konečně odehrávat za zdmi kuchyně, kde jsme celoročně. Ať žijí letní kuchyně! :-)
P.S.
Bylo by prima uspořádat nějaké setkání u velkého stolu. Rozhodně by ve společnosti stejně naladěných lidí řeč nestála :-) Kdo kdy přišel s tím, že u jídla se nemluví? :-))))) U nás se právě u jídla toho napovídá úplně nejvíc.
25.5. 2011 v 17.48
Medene nadobi – to je cela veda ! Me se nejvice na cisteni osvedcila dobra babska rada: kasicka ze soli a citronove stavy nebo octu. Je to velice RYCHLE a ucinne i na me stare hrnce. Tato cistici smes ma i sve varianty: ruzne druhy mouky, citronova stava, bily i cerveny ocet, sul rozdilne hrubosti, olej….. „Moji kasicku“ bych za nic jineho nevymenila, protoze vysledek s minimalni namahou stoji za to.
26.5. 2011 v 1.47
Čištění měděného nádobí je docela věda :-) Jsem ráda za každý zajímavý nápad, jak si s tím „levně“ poradit. Originální pasta je hříšně drahá a už mi zase dochází. Děkuji, rozhodně by to bylo zajímavé téma na diskuzi.
28.5. 2011 v 21.13
Ratatouille je můj nejoblíbenější letní pokrm, už se nemůžu dočkat sluníčkem vyletněných rajčat z tchánovy zahrádky, kterými nás s manželem hojně zásobuje. A bez voňavého tymiánu si vaření nedokážu představit. jen loni mi tymián z neznámého důvodu odešel, tak snad letos se mu bude dařit lépe. Já dělám ratatouille půl na půl s olivovým olejem a lehkým bílým vínem, alkohol se vydusí, ale zůstane velmi příjemná chuť – http://madlinakuchyne.blog.cz/1009/kvetak-s-italskou-dusi-a-spousta-dalsich-rajcatovych-tipu
Už aby bylo léto, jen pro tu báječnou zeleninu ze zahrádky (sice vlastní nemám, ale díky mamince atchyni s tchánem bývám dosti zásobena přebytky :-))
29.5. 2011 v 11.15
Madla:
Dnes už se to létu výrazně podobá :-) Od rána sluníčko, ve skleníku se mají rajčata k světu a papriky už nesměle předvádějí své první plody. Jdu si tu úrodu pořádně pokropit, aby se měla k světu. Ratatouille – jsem na tu zeleninu tak trochu úchyl, protože jsem ji vařila v minulém týdnu po sobě 2x a na zítra se na ni chystám zase. Na grilovací party neznám nic lepšího než den předem připravenou a krásně odleželou voňavou zeleninu. Nadměrná zásoba olivového oleje mi jistě vydrží na celé léto, tak mohu na plotně hýřit :-)
Tymiánu se u nás daří, ale některé druhy šalvěje tak trochu živoří a skomírají. Nejspíš to bude nevhodnou půdou, chce to změnit stanoviště. Krásnou neděli :-)
21.6. 2011 v 10.25
Milá Šárko,
děkuji za zaslání kuchařské knížky s pěkným věnováním. S nadšením jsem se ponořila do čtení a téměř obratem připravila úžasné muffiny s rybízem. Jestli jsou všechny Vaše recepty tak návykové, chraň nás Pán Bůh ;))) Přeji Vám hodně letní pohody a stále novou inspiraci, se kterou tvoříte knihy i stránky. Moc se těším na nové kalendáře. Kdy prosím budou v prodeji?
S díky, Adriana
22.6. 2011 v 15.41
Adriana:
Potěšení na mé straně! Já mám radost, že kniha nebude zahálet :-) Kalendáře by se mohly od července objevit na pultech. Dnes se mi dostaly do ruky ještě mokré výtisky z tiskárny :-) Přeji krásné léto a hodně nových zážitků – ať cestovatelských či gurmánských. S pozdravem Šárka
8.12. 2011 v 1.23
nechci rýpat, ale zajímalo by mě jak se dusí bez pokličky, to jsem nikdy neslyšel …
8.12. 2011 v 13.47
Pepa:
I pánve mají pokličky :-)
7.1. 2012 v 22.04
Jedním slovem dobrota :-)
24.7. 2012 v 10.47
Právě jsem se vrátila z dovolené v Provence – takže toto úžasné a zároveň zdravé jídlo mě tam na chvíli vrátilo zpátky :-) Co nejdříve se ještě pokusím o „Quiche“!
25.7. 2012 v 16.42
Soňa:
Na Provence se opravdu nejlépe vzpomíná ve společnosti nějakého autentického receptu. Vůně je mocná čarodějka a právš Provence na vůně spoléhá :-) Ať se vám krásně vzpomíná. Díky za zprávu, Šárka ;-)