Na návštěvě v hospůdce U Štěpána i drsný šéf roztaje a uvěří v Boha.
Navštívil hospody, kam stačilo strčit nos a člověk by nejraději vzal „roha.“ Viděl všechny pekelné hříchy českých restauračních kuchyní a s ďábelským úsměvem ve tváři hříšníkům a hříšnicím ani za jejich andělský úsměv nic neodpustil. Stačilo však přijet do hospůdky U Štěpána a uvěřil v existenci Boha 🙂
Řeč je o nekompromisním Zdeňku Pohlreichovi, který toho na vlastní žaludek musel unést před televizními kamerami mnoho. Když mu pod nos zavonělo výtečné hovězí z plemene Charolais, které se páslo za ohradou opodál, nenechal si ujít ze zdejší nabídky domácí polévku, rustikální paštiku, pečená hovězí žebra s domácím chlebem a křenem a u dokonale udělaného hovězího pupku se už neudržel a s plnou pusou a na svou plnou zodpovědnost prohlásil:
“Štěpáne, jste nejlepší hospoda ve který jsme byli! To je dobrota, ty vo.e! Božíčku můj! To je strašně dobrý, tomu se nedá vytknout nic, absolutně perfektní!“
Kdo se rád dívá na sérii Ano, šéfe!, tomu možná neunikla repríza včerejšího dílu. Byla totiž z hospůdky U Štěpána a já si vybavila osobní vzpomínky, kdy jsem tam byla a povídala si nad dobrým jídlem s majiteli a následně připravila i reportáž pro magazín Svět potravin. Proč si vzpomínky neoživit alespoň příspěvkem zde na webu? Kdo z vás v hospůdce U Štěpána už byl, jistě má také co říct do diskuze, na kterou se budu těšit.
Vydáte-li se k šumavskému podhůří, objevíte území přírodního parku Kochánov a ve vzduchu ucítíte báječnou vůni hovězího masa. Stojíte před Hospůdkou U Štěpána. Pojďte se mnou dál!
Specialitou v hospůdce U Štěpána je bio hovězí z místního chovu. Nedalo mi to, abych nejela sama ochutnat. Na povídání s šéfkuchařem Štěpánem Rudou mnoho času nebylo (hospůdka neměla ani jedno místečko volné), ale u stolu jsem s jeho ženou Zdeňkou zapředla příjemný rozhovor o lásce k dobrému jídlu a krásách zdejší krajiny. Musela jsem jí polichotit za báječně připravené jídlo a skvělou atmosféru, kterou zde vytváří i ona sama svým milým úsměvem a laskavou péčí o své hosty. Co nestihnou vykouzlit sympatičtí majitelé, o to se postará romantická Šumava, která vám při jídle vchází oknem naproti.
V trendy restauracích frčí hovězí maso z jižní Ameriky, tady mají svoje vlastní! Vždy připravené s láskou a s ohledem na tradiční poctivou kuchyni. Připadala jsem si tam jako doma a jídlo chutnalo tak nějak božsky!
Otázky a odpovědi:
1. Kolik % z nabídky tvoří na vašem jídelním lístku čerstvé hovězí maso? Jaké plemeno hovězího skotu upřednostňujete a proč?
U nás v hospůdce vaříme jen s čerstvým hovězím masem. Upřednostňujeme masné plemeno Charolains, původem z Francie. Toto plemeno má velký tělesný rámec, vyznačuje se dobrou pastevní schopností, dobrou kvalitou masa a vysokou jateční výtěžností.
2.Jak řešíte porážku a bourání masa? Na způsob bourání a proces zrání si dohlížíte sami?
Co se týče porážky, vlastní jatka nemáme, tudíž nám skot bourají na jatkách, v cca. 30 km vzdálených Horažďovicích, odkud nám maso přivezou zpět v půlkách – maso si rozbouráme, zavákuujeme a maso necháme ve vakuu zrát, v délce trvání 3 až 4 týdny. Dobře víme, že existuje i lepší způsob zrání masa, ale bohužel z technických a finančních důvodů nejsme tohoto procesu schopni, čeká nás ještě dlouhá cesta.
3.Objevují se v průběhu roku na jídelníčku pokrmy ze všech částí hovězího masa? Mám na mysli např. zadělávané dršťky, hovězí jazyk, srdce, oháňku, atd.
Pokud jde o jídelníček, neustále se snažíme zdokonalovat naší kuchyni – zařazujeme další části hovězího, na stálém jídelním lístku máme již např. hovězí jazyk s křenovým dipem a domácím chlebem, z jater děláme domácí paštiku, z drštek vaříme dršťkovou polévku nebo je smažíme jako řízek. Nově chceme zařadit do jídelníčku např. i dušenou oháňku s chlebovou omáčkou.
Naším klientům se snažíme zkvalitňovat služby i co se týče přípravy kávy a nabídky sladkých dezertů. Právě dnešním dnem jsme začali podávat i letní produkty s kávou, rozšířili jsme nabídku sladkých dezertů z čerstvého ovoce.
4.Jak se v Hospůdce U Štěpána žilo před návštěvou nekompromisního šéfa Zdeňka Pohlreicha a jak se jí žije dnes? Vlna zájmu o dobré hovězí maso se zvedla, jistě nastaly problémy se zvýšeným zájmem hostů o rezervace. Jak to stíháte řešit? Je dostatek míst k sezení a dostatek personálu v kuchyni a na place? Dá se u Vás objednat stůl snadno nebo je lépe rezervovat si místa s velkým předstihem?
Jak se nám žilo? Bylo to dost těžké období, snažili jsme se naši práci dělat jak nejlépe jsme v tu dobu dokázali – bohužel jsme neuměli pracovat jak s naším potenciálem (hovězím masem) tak s cenou. Po tom co nám vstoupil do života šéf Zdeněk Pohlreich s pořadem Ano šéfe!, jsme dokázali udělat další kroky dopředu a můžeme dnes říci, že to bylo tím správným směrem.
Zdeňka: Dal nám spoustu dobrých rad do života, do podnikání – nemyslet si, že vše zvládneme sami bez pomoci, ale naučit se předat naši práci i na ostatní a dokázat se na ně spolehnout, vytvořit tým – nebát se ocenit naši kvalitu, jak řekl Zdenek Štěpánovi „být trochu odvážná školačka“. Určitě nám reklama pomohla získat nové klienty, ale vrací se k nám i prvotní hosté a to nás opravdu moc těší.
Štěpán: „Díky tomu, že máme v hospůdce lidi na které se můžeme spolehnout, mám čas na to sledovat trendy vaření, čtu knížky, jezdím na Gastro-festy, setkávám se zajímavými lidmi, kteří mě učí spoustu nových možností a způsobů vaření – tím ženeme naší kuchyni dál, a to mě baví a naplňuje.
5.Ráda bych se zeptala, co si představíte pod pojmem gastronomické nebe?
To je pro nás naprosté uspokojení všech smyslů, jak očního kontaktu tak chuti 🙂
6.Existuje něco, co podle Vás patří do gastronomického pekla? (něco co vám bytostně vadí, nemáte to rádi atd.)
To je těžká otázka, neradi kritizujeme kohokoliv vaření, co chutná jednomu – nemusí chutnat druhému. Chyby hledáme spíš u sebe a snažíme se v nich najít ponaučení. Úžasné je, když přijdeme k nám do kuchyně a cítíme vůni čerstvých bylinek a ne přepáleného tuku.
7.Když se řekne vůně domácí kuchyně, co si pod tím představíte? Vzpomínáte na jídla z dětství? Která to jsou?
Zdeňka: Větší část svého dětství jsem trávila u mých prarodičů v malé vesničce na Šumavě v Dohaličkách. Moje Babička byla výborná kuchařka! Když jsme už jako malé děti přišly k prostřenému stolu a viděly jsme jak se na nás usmívá, už to bylo znamení, že nám bude chutnat. Moje babička vařila s láskou a o to samé se snažíme i my. Aby hosté, kteří přijdou k nám do hospůdky cítili toho ducha a tu lásku, se kterou se snažíme naši práci dělat, i když se samozřejmě může stát, že se něco pokazí.
8.Máte při tom všem tempu s podnikáním čas užít si romantiku kouzelného místa, kde žijete?
Nejvíce si romantiku našeho vojetického údolí užíváme na jaře, kdy se tráva zazelená a rozkvétají stromy. Na to po té dlouhé zimě čekáme, to nás dobíjí pozitivní energií. Rodí se nám telátka, samozřejmě to přináší své starosti, ale i radosti.
9. Je známo, že kuchyni v malebné hospůdce U Štěpána velí Štěpán Ruda. Mluví do přípravy jídel též sympatická manželka Zdenička a vnesla do kuchyně něco ze svých chutí a představ?
Štěpán: Moje žena Zdenička přímo do chodu kuchyně nezasahuje, je však přítomna u každé změny na jídelním lístku a určitě se vyjádří k tomu, když jí něco nechutná nebo naopak. Je naší velkou kritičkou 🙂
10. Máte pro nás nějakou zlatou radu, jak v kuchyni na hovězí maso?
Práce s hovězím masem nebývá tak snadná a pokud se nejedná o kvalitní hovězí steak, tak musíme počítat i s časově náročnější úpravou. V případě hovězího se vložený čas vždycky vyplatí. Zlatá rada? Nevyhýbejte se masu levnějšímu. Někdy umí překvapit víc než to dražší.
Děkuji Vám oběma za příjemný rozhovor a též za nezapomenutelný gastronomický zážitek nejen z jídla, ale též z krásného prostředí, kterého jste tu součástí. Šárka Škachová
Přijměte i vy pozvánku ke stolu v hospůdce U Štěpána:
Biofarma Vojetice – Štěpán a Zdeňka Rudovi
Vojetice 9, 342 01 Sušice
www.biofarmavojetice.cz
Farma se nachází v malebné krajině šumavského podhůří na území Přírodního parku Kochánov. Biofarma je zaměřena na chov masného skotu (Charolais) a agroturistiku. Kemp je držitelem certifikátu ECEAT QUALITY LABEL a dále je členem Svazu venkovské turistiky.
Objednat kuchařskou knížku: Pokud máte zájem nahlédnout do mé kuchařské knihy „Rande s gurmánkou“ nebo si ji zde objednat, bude mi ctí a potěšením.
Tato hospoda má můj obdiv, hovězí milujeme – pupek je u nás velmi oblíbená a velmi chutná část hovězího (děkuji Globusu) a jakmile pojedeme někdy kolem, což z Brna není zrovna za rohem, tak si jistě velmi pochutnáme. Tak \”čistí\” a skromní lidé jak jsou majitelé a provozovatelé v jedné osobě, to je vzácnost. Milujte se a množte se a pamatujte, že hovězí je to nej, nej maso 🙂 \”Bejkům skvělé zítřky z Brna\” přeje Colombo65
Colombo65:
Je to opravdu pěkný kout země. Hospůdka U Štěpána je důkazem toho, že není třeba hledat zázraky někde daleko. Stačí se rozhlédnou kolem sebe a sehrát velké představení i z toho mála, co máme na dosah ruky. Ono to na druhý pohled nikdy není tak málo, jak se zprvu zdá. Štěpán se Zdeničkou to pochopili a dali do toho i celé své srdce. Ono to je potom někde vidět a já to nadšeně ocenila.
Až se tam vydáte, tak Šumavu si musíte vychutnat rozhodně na delší čas a domů nespěchat. Loni jsem ji trochu projela, ale pořád si říkám, že to ještě nebylo dostatečné a chystám se tam zas 🙂 A těším se zase na kus hovězího od Štěpána.
Opravdu nádhera! Doufám, že letos konečně tento podnik navštívím. Strašně si vážím práce těch lidí, a miluju České hovězí! Kdo tvrdí, že je horší než např. Jihoamerické, prostě jen špatně nakupuje. Zrovna včera jsme měli doma k večeři kus vyzrálého českého hovězího pupku s pečenou červenou řepou, a olizuji se ještě teď. 🙂 Děkuji Vám Šárko, za skvělý tip!
Pepa:
Také nedám na naše hovězí dopustit. Zrovna jsem domů donesla \”veverku\” a už se na její přeměnu v chutné jídlo moc těším 🙂 I levnější kousky hovězího masa umí notně překvapit. Chce to trpělivost při hledání zdrojů dobrého nákupu a v kuchyni s masem nikam nespěchat a upravit ho tím nevhodnějším způsobem. Říká se, že není špatného hovězího, protože tohle maso je vizitkou kuchaře. Díky za zprávu 🙂
Tomuto manželskému páru jsem moc fandila a moc jsem jim přála, aby jim jejich podnikání vyšlo.
V létě jedeme do Čech na dovolenou a doufám, že naše cesty povedou někde poblíž a budeme se moci zastavit na jejich skvělé hovězí!
HaF:
Takových manželských párů zapálených pro stejnou věc moc není. Fandila jsem jim též 🙂 Cesta k nim leží na krásné výletní trase a cestou se můžete stavět na hradě Rábí. Hospůdka U Štěpána jistě nezklame, je to tam půvabné a hovězí voní na všechny strany 🙂
Po tehdejsim shlednuti odvysilaneho dilu jsem nadsene vsechny nutila, aby se taky podivali. Na Sumave jsem bohuzel jeste nebyla a tahle hospudka je pro me rozhodne jednim z vetsich lakadel 🙂 Snad to jednou vyjde…
Meg:
Věřím tomu, že se to tam bude rok od roku jenom zlepšovat. Ta hospůdka má styl a ten je věčný 🙂 Držím palce, ať to cestou na Šumavu někdy vyjde.
Jen továrna na peníze jak to v Česku chodi. .. Než tam zavitate,trochu si zagooglete ať se zbytečně nenapalite. Skutečně negativní recenze převažují
Dorota:
To je mi líto, já tu zkušenost nemám. A to jsem tam nebyla jen jednou. Shodou okolností jsou všichni lidé u velkého stolu moji přátelé, protože jsme tam poprvé vyráželi spolu. Tím pádem jsem měla možnost ohodnotit více jídel z nabídky a prodebatovat to i s ostatními, abych nebyla ovlivněna jen svým názorem 🙂
Když jsem viděl Zdendu předávat Stepánovi a jeho ženě nálepku, plakal jsem. A od té doby ještě několikrát, když jsem si ten díl prohlédnul znovu. Ty lidičci jsou neskutečný v této době a velmi milí. O to více je mně líto, že si plánuju výlet do jejich hospůdky už tři roky a ještě jsem nedojel. To oni mne \”donutili\” vyzkoušet pečená hovězí žebra a pupík. Hovězí je už nastálo priorita. A co doporučí Sárka, je prostý fakt: JEDU tam.
Pavel:
Pavel:
Opravdu to bylo tak nějak dojemné a člověk jim fandil i když by nechtěl 🙂 Bylo vidět, že jim nechybí srdce (jak ve vztahu, tak v podnikání), a to se zase až tak běžně nevidí. Pravda je, že i díky takovým pořadům se člověk začíná víc koukat po částech hovězího masa, které v kuchyni běžně nemívá. Nedávno jsem zase koupila \”veverku\” a hovězí líčka, tak už se těším na okamžiky, až jídlo z hrnce zavoní 🙂 A na výlet není nikdy pozdě. Já také dlouho plánuji, ale i to těšení se na ten správný okamžik má své magické kouzlo, proto není kam spěchat. A Šumava? Ta je kouzelná sama o sobě. Fakt to tam miluji … a dobré jídlo je pro mě na každé cestě velmi příjemný bonus, proto si zastávky ráda předem plánuji, ale nevyhýbám se ani nepoznanému a novému. Například v šumavském Františkově jsem narazila na báječnou loveckou hospůdku s neuvěřetelnými specialitami domácí kuchyně. Tam bych se chtěla zase znovu vypravit a víc si to užít. Tenkrát jsme zrovny byli po obědě, který jsme si dali na Antýglu, ale tam jsem tak nadšená nebyla …
Dorota: trochu jsem zagooglila a našla jsem jak negativní, tak pozitivní recenze. A řekla bych, že pozitivní převažovaly.
U těch negativních mě baví, jak se několikrát opakuje: jsem místní a místní vědí, že už mu jde jen o prachy, maso není jeho, ceny větší, pohoršil se, porce menší. Trochu mi to smrdí závistí. Neříkám, že něco z toho nemůže být pravda, ale obecně k příspěvkům, kde se vyskytuje větší počet vykřičníků za každou druhou větou, nemám přílišnou důvěru.
Byla jsem tam loni na podzim, jídlo bylo výborné, obsluha celkem zvládala cvrkot na place, byla sobota večer a nečekali jsme, že tam v 8 večer bude narváno.
Jediné, co jsem nemusela, je interiér, na můj vkus přeplácaný, ale chápu, že spoustě lidí to přijde útulné a na Šumavu se to asi hodí víc než nějaká \”moderna\”. Ale to asi předmětem této diskuze není:-)
irresistible:
I pocit z interiéru k dobrému gastronomickému zážitku rozhodně patří! My seděli v té nové přístavbě a bylo to v době jarní rovnodennosti, den zalitý sluncem a teplo prostupovalo přes velká okna přímo do prostoru kolem stolů. Prostě krásný a příjemný den, a to také sehrálo svou velkou roli. S jídlem jsme byli všichni spokojeni, tak jsem nemohla jinak než napsat to tak, jak jsem to cítila. Tahle hospůdka u mě vyvolává pozitivní reakce, proto se tam určitě cestou na Šumavu zase zastavím.
P.S.
Negativní reakce jsou vždy tak nějak důraznější, to je fakt 🙂 Jídlo, to jsou emoce.
To se musim zeptat, co pani Sarka za jeji Preferenci dostala. Po mych zkusenostech s ceskou Gastronomii, neverim nikomu v Ceske Republice, vsude se sidi na Zakaznicich a varit tam umi jen malo kdo. Doposud jsem jeste nikde nedostala Steak v takove Kvalite, jak jsem zvykla. Tak si tu cestu na Sumavu odpustim. Myslim si, ze neni nutne, aby se clovek tak dalece nejakeho Hospodskeho doprosovat musel, aby mu bylo servirovano. Asi je to tez Zalezitost chuti a naroku. Navic bych nechtela riskovat, abych namisto hoveziho masa mela na taliri konske. Za penize delaji Lide v Cesku vse. Tak si to Hovezi vychutnavejte, pokud jeste je.
Stella:
Co paní Šárka za svou preferenci dostala ??? Nad touto otázkou se musím opravdu pozastavit. Myslím si , že každý foodbloger si své stránky založil hlavně proto, že dobré jídlo je jeho přirozenou součástí života. Tím je řečeno i to, že není škudlil a za dobré jídlo si jednak rád a s chutí zaplatí. Návštěvy restaurací jsou v jeho rozpočtu celkem stabilní částkou, proto si nehledá žádné sponzory jen proto, aby se mohl někde zadarmo najíst a potom zpíval falešnou písničku podle not nějakého majitele. Tak toto tedy můj styl není! Když je spokojen, rád o tom napíše, protože ostatně o jídle píše skoro pořád, tak proč to v takovém případě neudělat? Myslím si, že zde není co vysvětlovat. Byl to báječný výlet na Šumavu a zpečetili jsme ho i dobrým jídlem v Hospůdce U Štěpána. Kdyby mi jídlo nechutnalo, neměla bych zábrany o tom napsat. Věřte tomu, že umím být i dost kritická, je-li k tomu důvod. Ostatně každý platící host má právo nejen na pochvalu, ale také na věcnou kritiku. Zde nebyla na místě, to mi věřte.
Česká gastronomie v celém svém širokém spektru je těžce definovatelná, ale nemohu uvěřit tomu, že by se tu nedal sehnat dokonalý steak v dokonalé úpravě. Takových podniků je celá řádka. Nevím jaké máte zkušenosti, ale rozhodně bych netrvdila, že špatné je všechno a všude. Situace je složitá, ale najít dobrý podnik se zatím ještě dá.
Gurmánka: my tam byli už za tmy, takže tu prosklenou část jsme neužili (ale podle fotek by se mi to líbilo víc), seděli jsme v takovém koutě někde vevnitř.
Btw. pokud se vám líbila ta prosklená část, tak by se vám mohlo líbit v brněnském Pavillonu;-)
irresistible:
Stará část hospůdky je trochu tmavší, ale zase má takové to typické kouzlo pro šumavskou hospůdku. Ale na jaře je kontakt s okolní přírodou to nejlepší, proto jsem posezení a hodování v prosklené nově zbudované části užila a ocenila. O Brně se povídá jen v samých superlativech, měla bych si tam určitě vyrazit. Díky moc za tip! 🙂
Ahoj Šárko, kdepak jsi to jedla na Antýglu? Co já si pamatuju, v sezóně a asi ani po sezóně tam žádná gastronomie nefrčí, spíš ohřívané polotovary a drahé párky. Až na Modravě jednou překvapil hotel Modrava. Což mi pro krásy toho místa vůbec nevadí, jen když je čerstvé pečivo a osvěžující pivo ;-). Zase jsem vařila z tvé kuchařky – řízky naložené v jogurtové marinádě a musím chválit. Recept se mi osvědčil jako takový můj domácí polotovar, doma naložit do těsnící nádoby, odfrčet na jarní prázdniny a na místě jen protáhnout strouhankou a dodělat. V druhé těsnící nádobě brsalát a bylo po domácku vystaráno na jeden den. Jezdíme totiž k úpatí Šumavy 😉
toffo:
Ahoj Maruško, tenkrát jsme jedli v Hotelu Antýgl – http://www.czecot.cz/ubytovani/24461_hotel-antygl-srni
Byla to spíše taková neplánovaná zastávka, ale asi bych se tam příště už nestavovala. Objevila jsem jiná pěkná šumavská zastaveníčka s dobrým jídlem. Čerstvé pečivo, šumavská bramboračka a pivečko jako křen by mi také stačilo 🙂 Řízky v jogurtové marinádě jsou skvělá alternativa na téma smažený řízek. Před dávnými časy jsem se s tímto receptem setkala u naší baletní profesorky 🙂 Nakládala do jogurtu všechno a byla jako proutek. Fakt je, že tyhle řízečky jsou krásně křehké a šťavnaté. Navíc v praktickém balení je můžeme vzít s sebou na výlet a připravit si bleskovou večeři za pár minutek. Stačí jen protáhnout strouhankou a dílo završit na rozpálené pánvičce 🙂
P.S.
Jak já bych jela zase na výlet na Šumavu … 😉 Zatím jsem se tam neuvázala k žádnému místečku, tak jezdíme a objevujeme. Po čase se budu vracet již na konkrétní místa, která si vytipuji jako nejkrásnější z celé Šumavy. Jako malá jsem jezdila s rodiči do Srní, ale už mi ty vzpomínky notně vybledly a moc si z těch míst nepamatuji.
Už se těším na letošní plánování výletů po česku. V květnu jedeme směrem na Litomyšl, o dalších cestách ještě přemýšlíme a plánujeme. Dlouho jsem nebyla v Krkonoších na Zvoničce, tam bych také moc ráda.
K těm škarohlídským komentářům bych dodala možná jedno, co člověk nabízí druhým, to se mu pak vrací. Když už budu dopředu zapškle přemýšlet a gůglit, určitě dostanu na talíř nějakou hroznou flákotu. Je opravdu tak těžké jít někomu vstříc s přátelským a upřímným postojem, komplexně ocenit pohodu, domácí prostředí a jídlo, které je poctivě připravené? Někdy mám toho rýpání a pesimismu fakt už plný zuby.
toffo:
Pesimismus je v nás hluboce zakořeněný, to je fakt. Raději vyznávám heslo \”důvěřuj, ale prověřuj\” – tím se řídím já a když se mi něco opravdu líbí, proč to nezmínit. Foodblogy jsou především o jídle, tak proč hned podezřívat a neradovat se raději z toho, že si to pojedu na vlastní žaludek vyzkoušet? Šumava zklamat nemůže. Kdyby náhodou jídlo nebylo stoprocentní, krásná a romantická příroda ten dojem dožene. Mě nadchlo obojí stejnou měrou a to je potom ta radost dokonale rovnovážná.
Mám na to stejný názor jako ty. Měli bychom se všichni víc radovat 🙂
toffo: Nejde o pesimismus, ale o špatnou zkušenost. Tedy už raději, než se někam vydám, zjistím si informace a v tomto případě, po přečtení zkušeností ostatních musím říct, že já se ke Štěpánovi už prostě nikdy nevydám, byť to nemám vůbec daleko. Prostě, domnívám se, že si to ti lidé co tam psali negativní komentáře, např., že maso měli tak šlachovité, že se nedalo ani pokousat atd., si to jistě nevymysleli a názor to rozhodně nebyl ojedinělý. Ať tak či tak, je jasné, že kvalita, pokud tam je a já Šárce věřím je prostě nestabilní a já nechci riskovat, že budu mít prostě smůlu a kvalitně se za mé peníze nenajím. Nehledě na to, jakým způsobem je popisován způsob zajištění rezervace atd. Věřím, že pokud se do restaurace objedná osoba VIP, kterou je například Šárka, která bude o této návštěvě psát blog, jistě se personál vynasnaží a jídlo je perfektní. Škoda, že tomu tak s největší pravděpodobností není vždycky.
Dorota:
Byla jsem tam jako anonymní host s velkou partou přátel a spokojenost byla na všech talířích stejná, proto nemohu jinak než za sebe doporučit.
U Stepana jsme byli s prateli pomerne nedavno a nemohu nez pochvalit. Prostredi, obsluha i jidlo nadstandardni zalezitost. Za sebe i za pratele budeme rozhodne opakovat, proto nemohu jinak nez navstevu doporucit. At si kazdy ostempluje svou vlastni zkusenosti. Mimochodem moc pekna reportaz, ktera mi osvezila pamet na vuni hoveziho masa, ktere mam moc rad. Hrde mohu prohlasit, ze ho umim i dosti slusne pripravit a pri ohodnoceni jsem oko neprimhouril :o) Jednoduse spokojenost.
Lukas:
Cítila jsem to stejně. Prostředí a jídlo nám vytvořilo krásnou atmosféru a proto na výlet do těchto končin moc ráda vzpomínám.
Dnes jsem objevila tento web a nedalo mi to, abych se nepodělila se svými zážitky, byť je to již delší dobu, ale stále v živé paměti. Podotýkám nejsem místní, Štěpána a jeho paní neznám, byla jsem pouze ovlivněna k návštěvě televizním pořadem, takže nemohu být nařčena z jakékoli podjatosti. Cestu jsme absolvovali z Prahy.
Také sme podlehli pověsti hospůdky u Štěpána a pozvali bratra a švagrovou na výtečný biftek. Stalo se tak před 2 lety začátkem července. Připadali jsme si jak na zájezdu ROH. Byli jsme objednáni na 15 hodinu odpoledne. Přijeli jsme před restauraci ve 14.30, žízniví, restaurace již byla poloprázdná, ale obsluha nás odmítla pustit na již uvolněná místa a obsloužit, s tím, že ještě není 15.00. Úderem 14.55 všichni čekající byli vpuštěni dovnitř. A začalo hodování. Samozřejmě jako všichni hosté, také i my jsme si objednali biftek, ale svůj jsem okamžitě vrátila, jelikož nešel ani uříznout, manželovi se s určitou námahou podařilo biftek rozkrojit a alespoň částečně sníst, bratr a švagrová konstatovali, že tak hrozný, šlachovitý a tvrdý biftek ještě nejedli, ale ze slušnosti jej nevrátili. Takže v naší rodině tento výlet je označován jako nejdražší sobota v životě.
Marie:
Umím si představit, jak víkendy těsně po odvysílání pořadu Ano, šéfe! mohly vypadat. Naštěstí jsem tam byla v jiné době, kdy se národ stačil uklidnit. K takovému zážitku nemohu nic říct a jsem ochotna tomu i věřit. Popisovala jsem náš zážitek a jak je vidět i z fotografií, byla to spokojenost ve všech ohledech. Všechny stoly nebyly obsazené a před vstupem do restaurace jsme nikde čekat nemuseli.
Další šumavská perla a v Hamrech je krásně:
http://life.ihned.cz/jidlo/c1-59630340-sumavsky-kollerhof-vari-poctive-domaci-jidlo-nabidka-zveriny-je-impozantni?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed
toffo:
Nad tím srdce plesá a žaludek se blahem tetelí 🙂
Pěkný večer všem. Jsem od narození šumavačka. Několikrát jsme v hospůdce U Štěpána byli a bohužel jsme naposledy moc spokojeni nebyli. Mohu porovnat o odvysílání Ano šéfe do října loňského roku 2012. Porce se rapidně zmenšili, obědnané jídlo nám dvakrát spletli je fakt, že se omluvili, ale …. Nebylo nás tam tolik, aby se to mohlo stát hned dvakrát. Chuťově celkem ucházející, ale po odvysílání pořadu Ano šéfe a v říjnu 2012 se to nedá vůbec rovnat. Dle mého názoru už jde opravdu, teď jen o zisk a nemluví ze mě závist, mám se ve svém životě dobře a jsem spokojená. Při letním projíždění české inspekce po Šumavě dopadl bohužel Štěpán nejhůře, šidil na veškerém jídle, ale to si kdo chce najde. Neodrazuji od návštívení hospůdky jen píši svoji zkušenost. Každá zkušenost byť negativní je dobrá zkušenost.
To je opravdu zvláštní, že negativní reakce lze číst především od místních, kteří to do Hospůdky nemají daleko. Malost a čácháčkovství – tak by se asi daly tyto komentáře nazvat.
Opravdu se mi nechce věřit, že by měl někdo tak strašné zážitky a špatné zkušenosti.
Jestli to spíš nebude v tom, že Štěpán nesplňuje kritéria klasické vepřoknedlo kultury :)))
Vracíme se do této restaurace často, s malými dětmi i bez nich (raději bez nich, ale občas to jinak nejde a navíc by nám bylo líto nedopřát jim flákotu, kterou milují, a kterou snadno rozmělní i mikročlovíček vlastnící jen 8 zubů 🙂 )
Letos jsme tam byli již minimálně 4x a ani v jednom případě si nemůžeme stěžovat – na jídlo, na obsluhu, na celkový dojem. Vždy a znova jsme nadšení.
Na poslední oběd u Štěpána jsme vzali o víkendu přátele, po předkrmu (tatarák a hovězí sulc) a hlavním chodu (kližka, žebra, pupek a líčka), jsme se přecpali zemlbábou, štrůdlem s hruškami a x druhy domácí zmrzliny, včetně makové.
A ta kávička!
Nám prostě Štěpána nikdo nevymluví 🙂
Tak já se musím připojit také – ač zdaleka,takže fakt nemám co závidět – také jsme vyjeli na Šumavu a také jsme nebyli spokojeni…maso jako podrážka,nešlo ukrojit,nešlo žvýkat…hranolky pro děti studené.Chtěli jsme si udělat pěkný výlet a moc jsme majitelům po shládnutí AŠ fandili – ale bohužel zklamali jsme se na plné čáře…Byli jsme loni v létě…
Byli jsme letos s celou rodinou (2 dopělácí + 2 habáni v pubertálním věku) na výletě na Šumavě. Cestou jsme úplnou náhodou zabrousili k podniku U Štěpána. Bez objednání jsme dostali pěkný stůl s hezkým výhledem do krajiny. Ochutnali jsme, jak jinak, než masové dobroty, a vzpomínáme v tom nejlepším. Nikdy jsem nejedla tak dobře připravený hovězí pupek ani pečené žebro. Přiznám se, že jsem ani netušila, co hovězí pupek je a že se v restauraci připravuje o) Biftek mého muže byl také excelentní (z každého talíře jsem něco uždibla) a tak musím za celou naši rodinu slíbit, že se určitě ještě někdy stavíme. My budeme šířit jen samou chválu, protože jsme byli nadšení vším. Prostředí, pěkný den, kouzelná Šumava, milá obsluha a perfektní jídlo. Měla jsem radost, že ani jeden ze synů se neupejpal dát si podle doporučení obsluhy z denní nabídky \”to nejlepší\”. Do nedávna si moji páni kluci mysleli, že vegetariánská strava je pro ně to pravé 🙂 A také jsem nevěděla, že existuje něco, jako je tento webík u gurmánky. Objednala jsem si knížku a už se na ni moc těším. Zdravím všechny přátele dobrého jídla a hlavně gurmánku ;)))
Zrovna si děláme na příští víkend rezeravaci! Dám vědět, jak jsme byli spokojeni. Z mého okolí mám jen ty nejlepší reference a na své přátele já rozhodně dám. I tento článek přispěl k tomu, že jsem přesvědčen o tom, že za vidění a ochutnání to stojí. Už se těšíme na šumavský výlet se skvělým obědem. Zdar všem výletníkům po krásách českých přeje L.H.
Vyzkoušeli jsme s partičkou turistů a bylo to velmi příjemné zastaveníčko a pošušňáníčko. Pivko jako křen a ta voňavá \”flákota\” na talíři se mi bude ve snách zjevovat ještě dlouho. Moje milá ženuška to s hovězím moc neumí a hlavně na minutkovou úpravu hovězího masa si netroufla nikdy. Dostali jsme tam i dobře a srozumitelně míněné rady, tak snad se ta moje drahá polovička ve své kuchyni osmělí a překvapí :o))))))))
snad bude letos lepší obsluha…a to není nic ve zlém,to je fakt že jsem si chvilkama přišla že obtěžuji,ono někdy méně znamená více
jenda píše že maso bylo jako podrážka bylo…i když manžel tvrdil že to tak má být
Je fajn že jste všichni byli spokojený,já osobně byla zklamaná,pupek bez chutí a přítel,chtěl žebra a dostal žebra bez žeber. Nemohu vytknout maso,to bylo měkké,jen mi chyběla chuť koření.Z našeho pohledu víme o více restauracích,kde by si zasloužili 3 hvězdičky.
Nám se U Štěpána líbilo a hlavně bych chtěl vypíchnout, že taky chutnalo. Já se fakt na nějaký hvězdičky můžu vykašlat. Svým způsobem ta nálepka podniku dost škodí. Je třeba si uvědomit, že každá prosperující hospoda má stovky spokojených hostů o kterých není slyšet. Vidět je vždycky ta menšina kritiků. Vím co říkám, sám restauraci provozuji už čtvrt století a sakra dobře vím jak je těžké se udržet na výsluní a získat si svou stálou klientelu. Je to pořádný kumšt. Ani o kritiku nouze není, ale pochopil jsem, že kritika je náš český sport, kde kopeme první ligu. A to platí zkrátka všude a ve všem.
Také se bohužel musím připojit s negativní zkušeností. Na návštěvu hospůdky jsme se těšili namlsaní recenzemi pana Pohlreicha. Bohužel maso bylo špatně naporcováno,nešlo na talíři ukrojit.Druhé jídlo bylo studené a obsluha se bavila za pultem a ani naše dlouhé pohledy je nenavnadily k procházce k našemu stolu.Hospoda plná nebyla.Personálu tam bylo dostatek,ale jevili vlažný zájem o hosty.
Přidám do diskuze vlatní zkušenost. Při první návštěvě nebylo jídlo dobré. Já jsem \”steak\” ještě zvládnul ukrojit ale manželka měla opravdu podrážku. Za ty peníze??? No nic, říkal jsem si, třeba příště. To se událo ještě před \”3 hvězdami\”. Podruhé jsem tam byl sám (nečekaně v rámci výletu na Šumavu) a musím říct, že to bylo lepší. Paštika normální, žebra mi moc chutnala. Možná také proto, že nás v hospodě bylo asi 5, byl všední den. Tak jsem přemluvil manželku a navštívili jsme hospodu znovu. A tentokrát to opět nebylo pěkné. Nejstrašnější snad byla manželčina příloha k masu (kroupy), skutečně nepoživatelná. Bohužel to ochutilo celý talíř, takže nesnědeno (ale zaplaceno). A další dvě jídla + předkrm? Nic, kvůli čemu by se vyplatilo absolvovat extra cestu na Šumavu. Podotýkám, že když jsem viděl Ano šéfe, byl jsem naměkko, a moc to milým majitelům přál. A přeji pořád. Nicméně ta bublina nafouknutá okolo celé hospody dle mého neodpovídá skutečnosti. A ten personál…!!! Možná jim ty hvězdičky přilákaly hosty ale také velká očekávání. Nepíšu to jako kritiku, byla tam spousta hostů, kteří vypadali spokojeně, a to je dobře. Můj pocit – třeba tam dřív nevařili na žádné hvězdy ale určitě si to host užil víc než v té dnešní podobě. A možná mu i víc chutnalo. Ale možná nikdo nevydělal prachy…
Mirek:
Hezké závěrečné zamyšlení.
Cením si každé zkušenosti, kterou si tu vzájemně předáváme. Jídlo je od toho, abychom nad ním a o něm diskutovali 🙂 To je na něm to nejpůvabnější. Díky za komentář, Mirku.
Zdravím. My jsme byli U Štěpána 9.7.2013 a to i přes hodně negativních ohlasů. Jídlo sice není z nejlevnějšího kraje, nadruhou stranu já dostal za 170kč tři velké \”fláky\” výborného, krásně měkkého dušeného krku s užasnou omáčkou a asi 25ti liškama (houbama). Takže opravdu na mě nikdo nešetřil. Je fakt, že dávat 230kč za hamburgera (i když obrovského) mi přijde hodně, ale z meny se dá vybrat i za přijatelnější cenu.
Za mě tedy spokojenost a nemám problém se tam jednou za rok vrátit.
´
PS: že je obsluhy zbytečně moc je fakt. Může mi to být sice ukradené, ale vidět, jak maká jeden a další dva se flákaj a přitom si řikat, že to maso je tak drahý, aby se všichni tři zaplatili neni až tak dobrá vizitka (můj názor).
jarda:
Díky za názor 🙂 S obsluhou v některých podnicích je to složité. Buď je jich málo nebo moc 🙂 Až pojedu kolem, také se tam s chutí zastavím a zase něco z jídelního lístku vyzkouším. Díky za tip na dušený krk s liškami.
Mám potřebu se podělit o včerejší návštěvě v restauraci, kterou jsme navštívili po delší době.
Bohužel mi to zkazilo celý večer, a to podotýkám, že jsme U Štěpána bývali spokojeni:
– před Pohlreichem paráda – vždy spokojenost;
– po Pohlreichovi zvedání cen a úbytek porce – proto jsme tam více jak rok a půl nebyli;
– nyní nehoráznost – v šumavské vísce si hrají na Imperial, a to jak cenou, tak i porcemi.
Pro představu – měl jsem paštiku (cena 95,- Kč za malou májku s dvěma krajíčky chleba) a kližku se zauzenou kaší (cena 195,-Kč za kousek masa a rozmazanou kaší, aby zaplnila talíř) => nejsem extra jedlík, ale že bych byl nasycen, to se říct nedá – v jiných restauracích si dám předkrm a hlavní jídlo, a bohužel většinou nesním všechno. TADY JSEM ODCHÁZEL S POCITEM, ŽE BYCH SI JESŤE NĚCO DAL!!
Manželka měla z reklamovaných \”vepřových hodů\” kotletu s bramborem => jednalo se obyčejný plátek masa s pokrájenou zeleninou a čtvrtkami brambor => a to celé za 205,-Kč. Manželka, která běžně nedojídá neměla s porcí problém.
Je mi to líto, ale bohužel tuto restauraci absolutně nedoporučuji do té doby než se vrátí nohama zpět na zem => ceny ať klidně nechají, ale ať přizpůsobí porci!!!!
Nedokážu si představit jak by vypadala dětská porce, když naši kluci (7 a 10let) měli dospělou porci a potom doma hledali něco na zub?!
Chápu, že díky reklamnímu tahu s Pohlreichem se se zákazníky roztrhl pytel, ale troufnu si odhadnout, že to nebude na dlouho …
Petr:
Děkuji za sdělené pocity. Časy se mění a je to škoda. Mé fotografie z minulých časů nesvědčí o tom, že by jídla bylo za požadovanou cenu málo … škoda ztratit každého hosta, který býval dříve spokojen. Prohodil jste s nimi pár slov o svých pocitech?
Mám jakous takous zkušenost. V Praze občas zajdu do Čestru, nebo do Ambiente, nejaký ten Lokál, taky Savoy, koleno u Čejpů, či pivovarské muzeum U Bansethů. Pravda do Imperiálu jsem ještě nezašel. Udělal jsem si s kamarádem včera 12 dubna 2014, výlet na motorkách. Zajímavé je, přesto že jsme jeli do tak vyhlášeného podniku, nikde žádná reklama na podnik. Nakonec jsem si musel na mobilním inernetu najít přesné místo. Měli jsme štěstí, v plné restauraci jsme chytili místo jen venku. Dali jsme si škvarkovou pomazánku jako předkrm, \”pupík\” domácí limonádu, vídeňskou kávu a kappuccino, nealko pivo. Kvalita super, předkrm přiměřený velikostí i chutí, maso z pupku jako dort, limonáda svěží neotřelá chuť. Vtipně servírovaná káva s malou čerstvě plněnou pralinkou. Vídeň ze solidní kávy bez robusty. Obsluha všímavá a bez vtírání. Doba obsluhy a čekání byla přiměřená. Neočekávám, že mne obslouží a vykopnou jako u mekáče. Dali nám čas si skutečně vybrat a v klidu se najíst. V okamžiku když jsem projevil přání zaplatit kartou byl číšník okamžitě zpět i s přenosným terminálem. Ceny byla velice kulantní vzhledem k zážitku i porcím. Příště si dám určitě grilovaná žebra. 🙂 . Sociální zařízení čistá bez připomínek. Jen snad při rozměrech které mám,(180/120), je úzká ulička, dva takoví proti sobě prostě neprojdou. Můj postřeh z okolí, potkali jsme zde několik restaurací, ale ani u jedné nebyl takový provoz jako U Štěpána. Většina negativních recenzí zde, mě připadá jako \”kyselé hrozny\”. Přeji restauraci a hlavně sobě aby se jim dařilo i nadále.
Sinner Yamaha:
Stavit se v Čestru, to je můj plán již delší dobu, ale musím se tam zajít podívat. Zvědavost mi nedá 🙂 U Štěpána jsem také byla spokojená, přesně jak jsem to ve svém článku popsala a doprovodila to i fotografiemi. Negativní komentáře nemohu nijak komentovat, protože to není moje zkušenost. Já také přeji každé dobré restauraci ať se jim daří a my všichni máme důvod ke spokojenosti. Jídlo je veskrze pozitivní věc a přeji si, aby to tak vždycky bylo 🙂
Tak jsem si vzpomněl, jak jsme byli v loni u Srní na bizoni farmě U Štepána na jídle. 8 motorek a 10 lidí. Vařil Polrejch a chválil je, tak jsme to chtěli vyzkoušet. Začnu tim, že jsme byli cca v 14 hodin v sobotu jedinný zákaznici. Nejdřív nas nechtěli obsloužit, že mají plno a pak běs a hrůza. Skoro nic, co maji na jidelníčku neměli, dali jsme si hovězí na česněku, kámoš hamburger z masa.
Jinak na listku mají napsáno, že maso nemusí pocházet z jejich chovu. Čekali jsme hoďku a půl, než to \”ohřáli\”. Knedlíky okoralé, jidlo mizermé, kámoš měl pod listem salátu v hamburgeru mouchu. Při placení jsme si museli odstát frontu u pokladny, protože u stolu se neplatí. Hnus a bída (a draho) hned jak jsem přijel, napsal jsem Polrejchovi, komu dal hvězdu a on mě neodpoveděl. Potom věřte celebritám.
Pavel:
Tak to není dobrý zážitek, chápu. Největší efekt má reklamace přímo na místě, ale je fajn si své dojmy sdělit i touto formou.
Jídlo nemohu hodnotit, protože k němu ani nedošlo. Hospůdku jsme s přítelem chtěli navštívit již delší dobu. Na Valentýna se nám to zdálo jako nejlepší nápad. Rezervovali jsme si místa tři dny před. Jelikož máme jorkšíra ( 2 kg), psali jsme do hospody email, jestli je možnost dorazit i s ním. Žádná odpověď nepřišla, tak jsme na něj raději vzali tašku,a vyrazili jsme na oběd z Plzně. Když jsme přišli do hospody, nahlásili jsme velice \”příjemnému\” číšníkovi naši rezervaci. Číšník nejdříve zmateně hledal naši rezervaci v papírech, což se mu nepovedlo, pak nám řekl, že teda nějaké místo má. Poté se otočil k počítači, kde kliknu na rezervace a hned první byla ta naše. Po tomto dlouhém a trapném vystávání nám konečně oznámil, že tam pejsci nesmí. Tak jsme ukázali, že máme tašku na psa, a že ho tam dáme. On nás ovšem zarazil, že ani v tašce tam být nesmí a \” laskavě\” nám poradil, ať ho necháme v autě. Ještě jsme se zeptali, proč nám nikdo neodpověděl na mail, kde jsme se na pejska ptali a na to nám nedokázal odpovědět a plácal něco o tom, že se to má psát do rezervace. Z toho vyplývá, že email uvedený na jejich stránkách je v celku k ničemu. S údivem jsme odmítli s tím, že tedy jíst nebudeme a číšník nás prostě nechal odejít. To celé sledovala paní majitelka a bylo jí úplně jedno, že návštěvníci odcházejí. To svědčí o tom, jakou komedii hráli na lidi, když chtěli přilákat návštěvníky v pořadu Ano šéfe. Zřejmě již mají vyděláno a lidský přístup je jim cizí. Chápu, že není vhodné, aby pes pobíhal po hospodě, ale pokud je možné, vzhledem k jeho velikosti, ho dát do tašky pro psy, nevidím v tom problém a ještě nikde jsem se s ničím podobným nesetkala. Proto tuhle hospodu nedoporučuji navštívit se svým čtyřnohým miláčkem, jelikož zde mají rádi zvířátka jen na talíři.
Tereza:
Smutná historka, co na to říct.
Mám zkušenost z období začátků a bylo to přesně tak, jak píše autorka webu. Chutné a dobře zmáknuté pokrmy z hovězího. Rádi vzpomínáme, ale uplynulo už plno vody a zase se rozhodujeme jestli se vydat tímto směrem. Logicky hledám na netu nějaké novinky od Štěpána a recenzí od návštěvníku je fakt jako písku na Sahaře :))) Na cizí řeči neradi dám, ale je toho fakt trochu moc.
V komentářích výš Pavel píše, že tam přišli a byli tam úplně sami. Potom zase napadá obsluhu, že při placení musel jít k pokladně a vystát si tam frontu :))) Dobrý vtip.
Našel jsem stránky se zkušenostmi návštěvníků, co si tam zašly nedávno, tedy aktuální zprávy z první ruky a nemám chuť riskovat, že to dopadne tak jak to popisují. Proč hledat důvod jim nevěřit??? Koukněte sami do diskuze. Negativního ale uvěřitelného je tam hromada.
http://www.nejezto.cz/hospudka-u-stepana-10124/
Mě by zajímala nějaká pěkná hospůdka v těchto místech, kam bych si mohl vyrazit s partou kámošů na motorce. Protože to celé organizuji, nechci je tahat předem někam, kde to nemusí dobře dopadnout. Navíc s sebou vozíme malého psa. Zjsitil jsem, že pes tam za žádných okolností vstoupit nesmí.
Nevíte kam si na Šuměvě zajít pro pěkný gastronomický zážitek? Bez dobré hospody se výlet nepodaří, to je jasná zpráva.Díky.
Jim:
V době, kdy jsem tam byla já, tak jsem dojmy popsala v reportu i s přiloženými fotografiemi. Nejednalo se o žádnou PR akci, ale o návštěvu s partou kamarádů, se kterými jsme si vyrazili na výlet. Tenkrát jsme tam s sebou měli i dva psy a problém nebyl. Ale jak je to nyní, opravdu nevím, dlouho jsem tam nebyla. Posoudit musí ti, co tam zavítali a mají čerstvou zkušenost. Diskutovat je fajn. V těch místech nemohu jinou restauraci z vlastní zkušenosti doporučit, protože to tam tolik neznám a většinou jen projíždíme. Jak něco zajímavého objevíte, dejte vědět. Zajímá mě to 🙂 A nejen mě 🙂 Díky a pěkné výletování. Šumava je krásná!
Vidím, že je diskuze ke Štěpánovi stále živá, i když je původní článek staršího data. Bohužel i já nemám na Štěpána dobré vzpomínky, datované na léto 2013. Šlo o hodinu venkovního posezení na čerstvém vzduchu, obsluha měla k označení \”příjemní\” opravdu hodně daleko, kdy o pivo jsem se musel 3x upomínat a na objednání jídla vůbec nedošlo. Na Šumavu do Petrovic jezdíme k Terezce http://www.pension-tereza.cz/ (a maximální spokojenost), takže to pro nás nebyl žádný náklad spojený s dlouhou cestou, jen příjemná podvečerní 30 minutová procházka tam zpátky. Při večerním posezení s Terezkou na baru jsme se dozvěděli, že jsou \”Štěpánovci\” někde mimo na dovolené. Takže z toho plyne ponaučení, chceš-li mít dobrou hospodu, nejezdi na dovolenou :). Nicméně pozitivních reakcí jsem už také i osobně pár vyslechl, a Štěpán určitě dostane druhou šanci 🙂
Joe:
S hospodou člověk nemá nikdy klidnou hlavu ani na dovolené 🙂 Každopádně cesta k šumavským hvozdům všemi směry mi vždycky stojí za to. Díky za tip na Terezku! 🙂
Před týdnem jsem 2x večeřel \”U Štěpána\”, jídlo bylo velmi dobré, ale poměrně malé porce (mimo burgerů), obsluha OK, zvláště jeden človíček – myslím že neměl tetování. Ceny jsou dost vysoké, často vyšší než v Praze, ale majitel ctí heslo Pohlreicha: zákazníka je potřeba si vychovat (a nechal jim tam 3 hvězdovou samolepku). Prostředí hospody je přecpané různými tzv. selskými prvky, zcela zbytečně. Co ovšem úplně degraduje kvalitu výše popsanou je kulisa – pouštění ukřičeného rádia s ječícími reklamami a lacinou zahraniční disko hudbou z minulého století (v drtivé většině). Je to jak na pouti – možná ale zrovna když jsme tam byli zrovna hráli disko oldies pro padesátníky. Jak by si člověk pochutnal na steaku, ale když vám nad hlavou (doslova – měli jsme blbý stůl) z repro někdo vnucuje nábytek Asko, tak to opravdu nelze být v pohodě i při nejlepším možném jídle. Hospodu \”U Štěpána\” to řadí mezi běžné vesnické a část městských putyk, kde vládne majitel a vrchní, zákazník je dobrý jen když toho hodně sní a vypije – mimochodem např. 40 Kč za 3 deci jablečného moštu, tj. cca 120 Kč za litr, no nenapijme se…
Tak jsem se těšila , že o dovolené také navštívíme tuto hospůdku a dáme si něco dobrého. Po přečtení recenzí jsem zklamaná , není to hezké čtení. Nevím, co si o tom mám myslet. Že by úspěch tak moc majitelům stoupnul do hlavy ? Přemrštěné ceny, neochota personálu napovidají , že by se majitelé měli nad tím vším zamyslet ! Pád dolů je vždy nepříjemný a bolestivý !!!
V hospůdce U Štěpána jsem delší dobu nebyla, ale v čase, kdy jsem tuto reportáž psala jsem si tam pochutnala a byl to fajn výlet za pěknou přírodou a dobrým jídlem. Letos během léta mám v plánu se tam zastavit a uvidím, co a jak nového 🙂
Hospůdku jsme si dovolili navštívit v pátek 31.7.15 ve 21,00 a to jsme neměli dělat. Na všech stolech měli rezervace, sedli jsme si tedy venku. Objednávající číšník byl celkem příjemný, a objednání proběhlo v pohodě. Uvnitř byli naši známí, kteří nám uvolnili stůl, a tak jsme si k němu chtěli sednout. Co se odehrálo s číšníkem uvnitř bylo dost ponižující. V rychlosti jsme snědli, co jsme si objednali, zaplatili za čtyři porce přes Kč 2000.- a vypadli. Majitel seděl uvnitř u stolu a svou přítomností to vše schvaloval. Děkujeme za zkušenost ….
Josef:
Tak to nejsou pro hosty příjemné okamžiky.